Abstrakt
Tato práce si klade za cíl zevrubně popsat temporální charakteristiky mluvené češtiny prostřednictvím trvání hlásek a jejich změn pod vlivem několika prozodických i segmentálních faktorů, jako je pozice ve vyšší jednotce (slabice, slově či prozodické frázi), délka vyšší jednotky, hláskové okolí, struktura slabiky či frázové zpomalování. Řečový materiál pochází z korpusu semispontánních dialogů, který obsahuje 4046 promluv od 34 mluvčích. Deskripce jsou následně využity pro vytvoření temporálního modelu založeného na pravidlech, který slouží jako srovnávací báze pro analýzu kontur lokálního artikulačního tempa a jejich specifičnosti pro mluvčího.
Výsledky naznačují, že systematické rozdíly mezi mluvčími se dají nalézt jak v segmentální doméně, tak i v temporálních konturách. Dále je také posouzen potenciál artikulačního tempa a globálních temporálních ukazatelů pro indentifikaci mluvčího.