Abstract
Ve svém příspěvku se zabývám tématem genderových kvót a to v souvislosti s teoretickým konceptem deskriptivní reprezentace, z kterého vychází požadavky na vyšší politickou reprezentaci žen a volání po přijetí kvótových opatření. Hlavní otázku, kterou si pokládám, je, jak je možné překonat esencialismus deskriptivní reprezentace a problém nejednotnosti žen jako skupiny, aniž bychom odmítli konceptualizace žen jako skupiny.
Esencialistickou argumentaci považuji za neudržitelnou, jelikož opomíjí odlišnosti mezi ženami. Přesto se domnívám, že je smysluplné pojímat ženy jako skupinu v určitém slova smyslu. Řešení výše zmíněného dilematu spatřuji v konceptu Iris Marion Young, seriality genderu.
Tvrdím, že bychom se měli vyvarovat hledání společných charakteristik a identit, které by sdílely všechny ženy bez výjimky. Namísto pojímání žen z hlediska identity by větší pozornost měla být směřována k jejich postavení ve společnosti, důraz by měl být spíše kladen na kontext a strukturní vztahy.
Přestože ženy netvoří homogenní skupinu, je možné podle Young konceptualizovat ženy jako sociální kolektiv. V této souvislosti poukazuji na přínosy konceptu seriality genderu.
Nejen, že překonává problematický esencialismus deskriptivní reprezentace, ale také nám umožňuje identifikovat překážky, kterým ženy v politice čelí. Pokud bychom totiž nepojímali ženy jako sociální kolektiv, nemohli bychom znevýhodnění konceptualizovat jako systematické, strukturované, ke znevýhodnění by bylo přistupováno jako k záležitosti individuální ženy.
V neposlední řadě koncept seriality genderu legitimizuje zavedení genderových kvót jako nástroje na dosažení vyváženého zastoupení žen a mužů v politice.