Abstrakt
Příspěvek vysvětluje, proč jsou chorvatské spisovatelky marginalizovány v rámci chorvatského literárního kánonu. Zaměřuje se na ideové sepjetí žen s intimní sférou, kdy reprodukční role ženy určuje její podřízeného statusu a vymezuje prostor jejího působení a právě ukotvení ve sféře péče, reprezentované symbolickou "kuchyní", má za následek stereotypní představy o literatuře psané ženami.
Pokusíme se vysvětlit, co znamená termín "ženské psaní" v kontextu chorvatské prózy, nejen ve snaze vymezit jeho charakteristiky, ale především je zasadit do širšího kulturního a společenského kontextu chorvatské kultury, kdy explicitně vyjádřené podoby ženské sensibility, emocionality a tělesnosti, či otázka "její" identity fungují jako symbolická opozice k patriarchálním hodnotám společnosti.