Příspěvek popisuje Brentanovo dělení fyzických a psychických fenoménů a jim odpovídajícího vnějšího a vnitřního vnímání. Brentano na základě tohoto dělení tvrdí, že předměty jsou poznatelné pouze jakožto imanentní psychickým aktům.
Poznávání je pak podle Brentana možné pouze ze souvislosti imanentního předmětu a psychického aktu jako vzájemně se určující komplementární jednoty. Dále má být ukázáno, jak z tohoto Brentanova konceptu odvozuje Edmund Husserl svou vlastní koncepci struktury intencionálního aktu a tím původní Brentanovu koncepci odmítá a zároveň je jí silně ovlivněn.
Studie je založena na Brentanově Psychologii z empirického hlediska a Husserlových Logických zkoumáních.