Článek se zabývá analýzou frontispisu vyskytujícího se v celkem sedmi variantních vydáních děl Antonína Viléma Broučka a Antona Bruodina, vytištěných v arcibiskupské a jezuitské tiskárně v Praze v letech 1663-1664, resp. 1676. Tyto obsahově příbuzné spisy prezentovaly v českých zemích formou učebních textů, tezí i vědeckého pojednání učení známého františkánského středověkého filozofa a teologa Johna Dunse Scota (1265/66-1308).
Poznatky získané analýzou dávají nahlédnout nejen do dobové knihtiskařské a mědirytecké praxe, ale poodhalují i vztahy mezi autory a jejich mecenáši a patrony řádu z řad vysoké zemské šlechty.