Studie je věnována problematice vztahu autora a vypravěče k historiografickým textům 14. a 15. století z naratologického hlediska. Zaprvé zkoumá roli vypravěče a sebestylizaci autora v textu kronik tř.
Dalimila, Marignolově a Vavřince z Březové. Zadruhé se ptá, jakou roli sehrála osobnost autora v pozdější recepci textů.