Aromatické nitrosloučeniny představují z enviromentálního hlediska důležité polutanty. Proto jsou často předmětem elektrochemických analýz, neboť nitroskupina je snadno redukovatelná.
Nicméně pro nalezení, pochopení a správné využití vhodného analytického postupu je dobré znát mechanismus příslušné analytické reakce a okolnosti (struktura, substituce, prostředí), které jej ovlivňují. Z toho pak mohou vyplývat i informace o případných strukturních omezeních, interferujících reakcích apod.
Pro detailní elektroanalytické studium mechanismu redukce organických látek obecně je výhodné pracovat v bezvodém prostředí, protože umožňuje sledovat signály některých radikálových meziproduktů, které jsou v něm stabilizovány. Obecně se předpokládá, že mechanismus elektrochemické redukce nitrosloučenin v bezvodém prostředí je již dávno znám, ale není to tak zcela pravda.
Přehledná práce srovnávající chování různých aromatických látek není v literatuře k dispozici. Ve specializovaných monografiích se uvádí vždy pouze nejčastější redukční mechanismus zahrnující jednoelektronovou reverzibilní redukci na radikálový anion, která je následována tříelektronovou redukcí za vzniku příslušného hydroxylaminového derivátu.
U těchto látek se neprojevuje (nebo není uvažována) interakce nitroskupiny s dalším substituentem či s dalším reakčním centrem. Elektrochemická studie 18 aromatických nitrolátek různě substituovaných v para-poloze ukázala, že se zde jedná o několik typů reakcí v závislosti na přítomnosti dalších substituentů, a umožnila jejich konzistentní porovnání.
Právě tato analýza různých mechanismů elektrochemické redukce různých typů aromatických nitrosloučenin je předmětem mého příspěvku.