Abstrakt
Cílem příspěvku je představit, zda je náboženství v české společnosti vnímáno jako prvek s potenciálem stabilizovat nebo naopak destabilizovat společnost a co toto vnímání ovlivňuje. Analýza dat ISSP 2008 prokázala, že na vnímání náboženství nemají výrazný vliv sociodemografické charakteristiky.
Naproti tomu statisticky signifikantní se ukázala proměnná tradiční i alternativní religiozita. V obou případech platí, že čím religióznější jedinec, tím větší pravděpodobnost, že bude náboženství vnímat jako prvek s potenciálem stabilizovat společnost.
Skrze výsledky lze do jisté míry vysvětlit přetrvávající odklon od náboženství v ČR. A zároveň tak mohou poskytnout jedno z vysvětlení, proč v době nejistoty nedochází k revitalizaci náboženství, i když je ve společnosti přítomno a plní určité funkce.