Abstrakt
Výraz to obsazuje v korpusech mluvené češtiny tradičně frekvenční špičku: objevuje se především jako deiktický prostředek odkazující uvnitř i ven z textu, díky neutrálnímu tvaru se může vztahovat k nejrůznějším denotátům. Vysok á frekvence může být vysvětlena i tím, že během spontánní, předem nepřipravené mluvy jím mluvčí dosahují ukotvenosti v komunikační situaci, větší propojenosti celku.
Výsledky získané z korpusu mluvené češtiny ORAL ukazují, že v 70 procentech výskytů si výraz to zachovává svoji deiktickou funkci. Ve zbylých případech se jedná buď o frazeologická spojení, která vystupují v komunikaci jako jeden celek (spojení to je dobře, to je škoda atd.), nebo o případy, kdy je výraz to užit v pragmatické funkci (za účelem zachování mluvní aktivity, při nejistotě, když mluvíč neví, jak pokračovat).
Výraz to může však být také prefigován (a tak zastupovat např. chybějící sloveso) či reduplikován. V obou případech se jedná o pragmatickou úlohu, proces, kterým mluvčí získává čas, aby mohl promyslet následující repliku.
Srovnání relativních frekvencí výskytu prefigovaného a reduplikovaného výrazu to mluvených a psaných korpusech pak odhaluje, že tyto konstrukce jsou typičtější pro jazyk mluvený, a zároveň posiluje jeho specifičnost (oproti například zájmenům ten, ta atd.).