Thomas Nagel předkládá zásadní výzvu pro všechny existující fyzikalistické redukce vědomí, když nám připomíná nezpochybnitelný fakt vědomí jakožto přírodního fenoménu s jeho podivuhodností a jedinečností. Rovněž doufá, že ukáže, proč bychom - v našem stadiu zkoumání fyzického světa - měli být velmi pesimističtí ohledně redukce vědomé mysli na jsoucna popisovaná jádrovými vědami.
Jednou z výhod Nagelova pojednání je, že začíná definicí vědomí samotného. To je důležité, neboť filosofové, obzvláště ti vědecké orientace, mají oprávněný sklon k podezřívavosti vůči fenoménům, které nemohou být řádně definovány v jazyce.
Podle Nagela "vědomí" referuje ke skutečnosti, že pro některé fyzické systémy - některé organismy - "je to nějaké" být těmito organismy samotnými. Vědomí v tomto smyslu nelze vystihnout jazykem třetí osoby týkajícím se fyzikálních věcí, neboť takový jazyk zachycuje vždy pouze pozorovatelné příčiny či důsledky, a nikoli vnitřní fenomenální stavy organismů samotných.
Právě proto jsou pro nás nepřístupné fakty o tom, jaké to pro netopýra je mít echolokaci, přestože máme přístup k fyzikálním faktům o tomto zvláštním percepčním ústrojí na bázi radaru. Vědomým stavům lze plně porozumět pouze ze stanoviska první osoby.