Abstrakt
Z pohledu Titovy administrativy byla italská menšina v socialistické Jugoslávii spojována s jednou z okupačních mocností druhé světové války. Proto se po válce stala terčem represí ze strany jugoslávského státu, což vedlo až k masové emigraci jejích členů.
Podobně jako v případě maďarské menšiny v Jugoslávii se také vztah úřadů k italské menšině postupem času zlepšoval a následně přispěl k rozvoji spolupráce mezi Itálii a Jugoslávií. Ve výsledku od 70. let mohli jugoslávští Italové plně požívat výhod národnostní menšiny.