V rozhodovací praxi i v odborné literatuře aktuálně převažuje názor, podle kterého z důvodu speciality zákona o veřejných zakázkách (ZVZ) vůči občanskému zákoníku (OZ) nelze na jednání, které je v rozporu se ZVZ, subsidiárně aplikovat obecnou úpravu neplatnosti dle OZ. To v praxi znamená, že řadu protiprávních jednání dnes nelze účinně sankcionovat.
Autoři se proto táží, zda je takový přístup odůvodněný. Pomocí detailní argumentace, jakož i výkladem evropského a českého práva potom dospívají k revizi tohoto názoru, když ukazují, že obecná ustanovení OZ o neplatnosti právních jednání se naopak v některých případech uplatní vždy (např. při udělení plné moci v rozporu se ZVZ).
Společným rysem těchto případů je to, že jde o protiprávní jednání, která nemůže Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sankcionovat uložením zákazu plnění smlouvy. Dle autorů je totiž speciální úpravu neplatnosti obsaženou v ZVZ třeba vykládat nanejvýš restriktivně.