"Emancipační" židovské komunity, jež mohly na Moravě a v Rakouském Slezsku ve 2. polovině 19. století vzniknout díky zrovnoprávnění židů, byly při budování svých institucí postaveny před otázku, jakým způsobem se postaví k tradiční instituci rabinátu. Autor této studie zkoumá důvody proměny postoje židovských náboženských obcí od samozřejmého přijetí rabinátu v 60. letech k úplnému popírání významu této instituce, snahu úřadů donutit náboženské obce k zaměstnání rabína, dále se zaměřuje na modernizaci teologického i sekulárního vzdělání a diverzifikaci rabínů a z toho plynoucí otázku, jaké rabíny emancipační židovské náboženské obce upřednostňovaly a naopak jaký typ rabínů emancipační náboženské obce přitahovaly.