Studie se zaměřuje na studijní nadace jako způsob financování vzdělávání. Jako součást dobového systému sociálního zabezpečení dokázaly zajistit, že studovat budou i ti studenti, jejichž finanční a sociální situace by to jinak neumožnila.
V době, kdy neexistovala dostatečná síť státních středních a vysokých škol, stát neprováděl aktivní politiku vzdělanosti, studium nebylo z ústavy dostupné všem a stát nedisponoval nástroji, které by mohl použít k zajištění finančních prostředků na podporu rozvoje vzdělanosti, přirozeným zdrojem takových finančních prostředků byly v českých zemích právě nadace. Příspěvek objasňuje místo studijních nadací v sociálním uspořádání společnosti, hlavní rysy studjních nadací a jejich místo mezi ostatními nadacemi.