Ostatně je vidět, že v poslední době je to nesporně v prvé řadě právě teologický časopis, i když se značným přesahem. Ostatně právě o to se snažil v prvních svobodných ročnících před válkou právě i profesor František Kovář.
Tím naplňujeme jeho myslitelský i pastorační odkaz. Pozdější šéfredaktoři byli omezeni buď protektorátní či komunistickou cenzurou a zdaleka nemohli dělat všechno, co považovali za správné a za blahodárné pro další rozvoj časopisu i vlastní teologie samé.
I to co vykonali, je však dílo úctyhodné a obrovské! Dá se říci, že kromě prvních deseti ročníků (1929-1938) můžeme teprve nyní naprosto svobodně pokračovat v díle našich otců. Jak se daří či nedaří, to nemůžeme posuzovat my, případně naši soudobí recenzenti, ale jsme pevně přesvědčeni, že budoucnost dá plně za pravdu našim snahám a spravedlivě ohodnotí naplňování našich tužeb.