Spisovatel Karel Havlíček Borovský (1821-1856) používal ve svých dopisech slovosledné figury, které se liší od neutrálního slovosledu a byly obvyklé ve spisovné češtině 19. století: odlišné kladení přívlastků vzhledem k determinovanému jménu, koncové postavení přechodníků a infinitivů v polovětných konstrukcích, koncové postavení určitých slovesných tvarů ve vedlejších větách, inverzní pořadí infinitiv - modální sloveso. Vyskytují se hlavně v pasážích, kde pisatel usiloval o esteticky působivé vyjádření nebo vyšší knižní styl.
V prostých sděleních převládá obvyklý slovosled založený na aktuálním členění výpovědi. Příznakový a archaický charakter Havlíčkova slovosledu byl ověřen výzkumem, při kterém většina respondentů upravila dobové figury podle současného úzu.