Článek se zabývá stupňováním v nové češtině. Materiál čerpá z korpusu současné soukromé korespondence KSKdopisy (Hladká et al., 2005) a z pracovní verze korpusu korespondence Karla Havlíčka (1821-1856).
Principiálně rozlišuje stupňování relativní a absolutní (tzn. komparaci a elaci) a snaží se uk ázat, že otázku, zda užití komparativní nebo superlativní formy výrazu označujícího kvalitu implikuje přítomnost dané kvality u daných nositelů, nelze zodpovědět obecně a že tato otázka je často v komunikaci nepodstatná. Článek popisuje rozmanité relativní i absolutní významy stupňovacích forem a signály k jejich interpretaci. Všímá si i forem s oslabeným stupňovacím významem.