Abstrakt
Tento příspěvek si klade za cíl pomocí teoretické analýzy existujících politologických konceptů a modelů charakterizovat roli populismu a protestu v politické komunikaci a volebním marketingu, jakožto součásti volební strategie kandidujících politických subjektů ve volbách (s uvedením příkladů). Objektem analýzy je přitom specifický typ úspěšných tzv. protestních populistických politických stran či hnutí, etablující se v poslední dekádě primárně v politickém prostředí postkomunistických zemí střední a východní Evropy.
Tyto catch-all strany se vyznačují vnitřní absencí jakékoliv přijímané dominantní ideologie. Před volbami těží ze všeobecné nedůvěry občanů v politické elity, které hlasitě kritizují, označují je za zkorumpované, morálně zkažené a nabízejí voličům alternativní programová řešení skrze moderní marketingové nástroje a komunikaci.