Abstrakt
Role nepolitických expertů a jimi produkované znalosti v politickém rozhodování a politické praxi se v posledních letech dostává pozornosti nejen v rámci výzkumu vědy a technologie, ale také v kritických reflexích mezinárodní a bezpečností politiky. Většina dosavadních výzkumů se nicméně zaměřuje především na kontext mezinárodních organizací, či byrokratických institucí v západní Evropě a severní Americe.
Předkládaný příspěvek se zaměřuje na instituci fungující ve specifickém post-komunistickém kontextu - Ministerstvo zahraničních věcí ČR - a na způsoby, kterými zmín ěný kontext ovlivňuje konstituci statusu experta a expertních znalostí v každodenní praxi. Text se konkrétně věnuje reflexi této praxe ve dvou tematických oblastech, které předpokládají různou úroveň využití depolitizované expertízy - působení ČR v neproliferačních režimech a vytváření zahraniční politiky ČR vůči Blízkému východu.
V obou těchto případech zkoumá, kdo je chápán jako expert, co je označováno jako expertní znalost, jakými prostředky je vytvářena a vymezována a jaké jsou vztahy mezi neproblematizovanou expertní znalostí a jejím politickým využitím. Příspěvek by tak měl poukázat na sociální a politickou dimenzi vzniku a udržování expertního vědění a jeho role v zahraniční a bezpečnostní politice.