Abstrakt
Cílem sdělení je prezentovat dvě diametrálně odlišné situace z diabetologické ambulance. První část kapitoly je věnovaná typické chronické neuropatické bolesti, kterou se může projevit diabetická neuropatie.
Bolest postihuje nejčastěji dolní končetiny. Léčba bolesti je i při kombinaci doporučených preparátů až ve 30 % neúspěšná.
Může vyvolat deprese a významně zhoršuje kvalitu života. Druhá část kapitoly je věnována naopak situaci, kdy nemocný necítí bolest, a proto nebere své chronické onemocnění vážně a doslova bezbolestně dospěje ke komplikacím diabetu.
Patří sem hlavně syndrom diabetické nohy neuropatické etiologie. Nemocný přichází k lékaři v době rozsáhlých, ale zcela nebolestivých defektů.
Do stejné skupiny ale můžeme zařadit i ostatní komplikace (retinopatie, nefropatie, němá myokardiální ischemie, absence klaudikací při ischemii dolních končetin). Bolest, i když ""psychickou"", má proto lékař, kterého trápí progrese nemoci jeho pacientů a hrozí jeho vyhoření.
Jak přimět pacienty ke spolupráci v době, kdy ještě nemají komplikace, a jediné, co je obtěžuje, jsou rady lékaře?