Abstrakt
Tento příspěvek reflektuje dlouhodobou nejednoznačnost v teoretickém vymezení jednotlivých afektivních fenoménů. Hlavním východiskem této studie je vymezení pojmu afekt s ohledem na další afektivní jevy, konkrétně emoce a nálady.
Afekt vymezujeme v příspěvku odlišně než dosavadní česká terminologie jako nutnou součást všech afektivních procesů. Oproti dosavadnímu českému pojetí mu nepřipisujeme charakteristiky jako vysoká intenzita či dezorganizující vliv na myšlení, chování apod.
Afekt chápeme jako jeden bod v kontinuu afektivního proudu a zároveň za základní jednotku ostatních afektivních jevů. Afektivní jevy či procesy pokládáme za zastřešující pojem pro natolik komplexní jevy, jakými jsou afekty, emoce, nálada, emoční epizoda, postoj, sentiment, vášeň ad., jejichž společným jmenovatelem je právě afektivní komponenta.
Emoci považujeme za figuru, která se vynořuje v afektivním proudu jako komplexní reakce na události a děje, které mají pro jedince význam a je interpretována s ohledem na zkušenosti, kontext, osobnost a sociokulturní prostředí jedince. Emoce pokládáme za jeden typ afektivních jevů s relativně konkrétním definičním rámcem.
Náladu považujeme za část kontinua afektivního proudu, které má určitou reflektovatelnou kvalitu. Pojmy afekt, emoce a nálada jsou v příspěvku diskutovány, vzájemné kontrastovány a zachycovány jsou i jejich konceptuální přesahy.
Vztahy jednotlivých afektivních jevů považujeme za vzájemně interagující s tendencí k synchronizaci v rámci jednoho (pro jedince typického) afektivního proudu.