Článek pojednává o prvních krocích komunistické diktatury v Československu po jejím nastolení v puči z února roku 1948 ve vztahu k církvím a náboženským společnostem. Analyzuje příčiny razantního odporu komunistického režimu vůči církvím a náboženské víře.
Probírá důsledky nových zákonů o církvích z října 1949 a následujících opatření, zdánlivě na uvedené zákony nenavazujících, zavádějících povinný civilní sňatek a likvidujících církevní školství, mužské řehole, řeckokatolickou církev a většinu teologického studia v Československu.