Cílem práce bylo porovnat aktuálně využívané metodiky identifikace funkčních a anaerobních prahů prováděných na bicyklovém ergometru u triatlonistů. Výzkumný soubor tvořili výkonnostní triatlonisté (muži), pravidelní účastníci českého poháru v triatlonu (n = 10, věk 35,89+-7,94 roku, tělesná výška 181,83+-6,52 cm, tělesná hmotnost 80,65+-6,53 kg).
V rámci studie jsme porovnávali metodiku hodnocení pomocí laktátové křivky, pomocí respiračních parametrů, teoretickým výpočtem, motorickým testem a Conconi test. Pro statistické zpracování dat jsme použili metodu analýzy rozptylu s opakovaným měřením, pro hodnocení významnosti rozdílů mezi jednotlivými testy pak metodu párového porovnání (Bonferroni test).
Hodnocené metodiky vykazují statisticky významné rozdíly (p = 0,000). Výrazně vyšších hodnot je dosaženo v Conconi testu (173+-14,2 tepů/min; 313+-74,8 W).
Při párovém porovnání jednotlivých metodik nacházíme rozdíly mezi laktátovým a Conconi testem v hodnotách SF (p = 0,037) stejně jako rozdíl SF mezi laktátovým testem a teoretickým výpočtem (p = 0,039). Nejvíce statistických odchylek při hodnocení dosažených wattů nacházíme opět v souvislosti s Conconi testem (time trial: p = 0,039; laktátový test: p = 0,013; spiroergometrie: p = 0,041).