Idea univerzity a vzdělanosti se během několika posledních desetiletí několikrát proměnila. První proměnu popisuje Adorno.
Na univerzitách začíná působit princip směny, který se projevuje především na rovině vědomí (zvěcněné vědomí) a vzdělání (fragmentarizace, efemérní informovanost). Objevuje se tak polovzdělanost, která nahrazuje ideu vzdělanosti.
Druhou proměnu postihuje Liessmann. Tato proměna souvisí s neoliberalismem a se společností nevzdělanosti.
Univerzity se hodnotí podle kvantitativních měřítek, nikoliv podle vzdělanosti absolventů. Mizí pak schopnost kritické reflexe samotné nevzdělanosti.