Abstrakt
Předkládaná studie se věnuje knihovně na státním zámku Hrádku u Nechanic, která patřila od svého založení v polovině 19. století do roku 1945 hraběcímu rodu Harrachů. Poté přešla do vlastnictví státu a roku 1954 pod správu oddělení zámeckých knihoven Knihovny Národního muzea v Praze.
Většina hrádeckých knih pochází z 19. století. Přestože byl tento knižní fond ve starší literatuře označován za výrazně bohemikální a v některých zdrojích bylo dokonce uváděno, že v něm jazykově česká literatura převládá, obsahuje ve skutečnosti nejvíce literatury jazykově německé, které je ve fondu asi třetina. Českých svazků je v knihovně skoro o tisíc méně než německých, přesto je jejich množství v rámci této knihovny nadprůměrné ve srovnání s jinými zámeckými knihovnami.
Z tematického hlediska v knihovně převládá krásná literatura, a v jejím rámci především beletristická próza od evropských a severoamerických spisovatelů 19. století. Druhou nejpočetnější tematickou skupinu představuje na Hrádku literatura náboženská.
Hlavní část studie se zabývá provenienčním průzkumem hrádecké knihovny. V rámci něho jsou popsány různé typy exlibris a podpisů majitelů jednotlivých knih, mezi nimiž je kladen zvláštní důraz na osobu Jana Nepomuka z Harrachu (1828-1909), který signoval největší množství hrádeckých svazků.
Charakterizovány jsou také rukopisné dedikace, které se ve fondu nacházejí.