Abstrakt
Text příspěvku se věnuje sféře sekundárního vzdělávání, která bývá nezřídka odbornou veřejností marginalizována. V rámci výzkumného projektu, který byl realizován na Katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, proběhlo diagnostické měření bezmála pěti set žáků několika středních škol a jejich učitelů.
Jednou ze zvolených metod byl také Dotazník motivace k výkonu. Při jeho administraci byla pozornost respondentů zúžena na motivaci ke školnímu vzdělávání ve skupině žáků a na motivaci k pedagogické činnosti ve skupině učitelů.
Výsledky ukazují pozoruhodné rozpory mezi oběma sledovanými skupinami. Současně naznačují, v čem mohou spočívat možnosti učitelů pro další rozvoj žáků a jejich podporu při studiu ve vývojovém období, v němž z pravidla studijní motivace výrazně klesá.
V rámci diagnostického měření byl rovněž využit původní dotazník edukačních stylů I. Gillernové, který zjišťuje míru emočního vztahu a požadavků, resp. volnosti vůči žákům.
Třetí použitou metodou byl Osgoodův sémantický diferenciál, jímž byly zjišťovány reflektované charakteristiky školního prostředí a školní atmosféry. Výsledky použitých metod byly vzájemně korelovány a jednoznačně poukazují na souvislost mezi motivací ke školní práci a edukačním stylem učitelů i reflektovaným prostředím školy.
S ohledem na výzkumnou studii je příspěvek zaměřen především na význam učitelů a kvality školy pro motivaci dospívajících ke středoškolskému studiu. Nebude však opominut ani vliv dalších faktorů na jejich školní motivaci - mj. důležitost vrstevnické skupiny a rodinného zázemí.