Rekodifikace civilního práva s sebou přinesla i změny v oblasti darování a nastoluje nové otázky (zejm. ty praktické) související nejen s novými modalitami darovací smlouvy, ale rovněž s novou úpravou darovací autonomie, resp. vymezením jejích kontur ve zvláštních životních situacích. Není způsobilost člověka - i plně svéprávného - přeci jen ohrožena ve chvíli, kdy je hospitalizován ve zdravotnickém zařízení, kdy je dlouhodobě léčen pro smrtelnou chorobu nebo kdy je klientem sociálního ústavu? Lze platně darovat lékaři, zdravotnickému personálu, nemocnici či ústavu sociální péče? Kdo se může dovolávat případné neplatnosti darovací smlouvy a jak dlouho?