Abstrakt
Z pouhého popisu formální podoby knihy Daniel je velmi dobře patrné, že specifickým rysem této látky je soustavná, opakovaná a různorodá výpověď o Bohu soudci. Ze stálého opakování určitého ustáleného počtu jazykových prostředků je zcela zřetelné, jaký je záměr autora tohoto textu: odkazovat exilního čtenáře na Boha skrytého za událostmi a uspořádávajícího (nejen ovlivňujícího) všechno dění.
Kniha Daniel probouzí v tehdejším čtenáři citlivost vůči skrytému Božímu působení tak, aby je mohl předpokládat či rozpoznávat ve své době a ve svém životě. A to s perspektivou, že všechno je řízeno (určeno) Bohem.
Tak lze říci, že funkce knihy Daniel v Tanachu je konfrontovat čtenáře s určitým přístupem ke skutečnosti i s určitými projevy a působením Boha. Tím kniha Daniel samozřejmě poznamenává i výpověď svého čtenáře o Bohu.
Formuje jeho vyznání víry. Učí aktuálního čtenáře skryté aktivity Boha objevovat (vnímat a registrovat Boží řízení) a počítat s nimi.
Současně jej učí umět na ně reagovat a přiměřeným způsobem je zprostředkovávat. Čtenář se tím dozvídá, jakými prostředky lze participovat na zjevování Boha, neboli jakým způsobem o Bohu soudci autenticky a věrohodně vypovídat (uvádět jej na scénu) v odcizeném (nepřátelském) prostředí.