Studie se zabývá Tugendhatovou kritickou recepcí Heideggerova pojetí smrti tak, jak ji formuluje Tugendhat po svém obratu k filosofické antropologii a mystice. Pro Tugendhatův mysticismus je stěžejní úloha druhého: s ohledem na druhého se má člověk vzdát sklonu ke kladení sebe samého do středu universa.
Jakmile je člověk schopen ustoupit od své sebestřednosti, p řekonává dle Tugendhata rovněž strach ze smrti. Je však na místě se ptát, zda důležitost druhého, která je tak ústřední pro Tugendhatovo současné myšlení, může být uchována, upustí-li člověk od důležitosti vlastní.