Studie se zabývá Tugendhatovou kritickou recepcí Heideggerova pojetí smrti tak, jak ji formuluje Tugendhat po svém obratu k filosofické antropologii a mystice. Pro Tugendhatův mysticismus je stěžejní úloha druhého: s ohledem na druhého se má člověk vzdát sklonu ke kladení sebe samého do středu universa.
Jakmile je člověk schopen ustoupit od své sebestřednosti, překonává dle Tugendhata rovněž strach ze smrti. Je však na místě se ptát, zda důležitost druhého, která je tak ústřední pro Tugendhatovo současné myšlení, může být uchována, upustí-li člověk od důležitosti vlastní.