Abstrakt
Přístup Ústavního osudu k přezkumu obecně závazných vyhlášek obcí prodělal v posledních deseti letech několik důležitých změn. V této práci se snažím ukázat, že významnou úlohu nemá pouze změna v nahlížení na povahu obecně závazných vyhlášek, jak bývá zpravidla tvrzeno, ale taktéž dílčí změny v metodologii jejich přezkumu.
Vycházím přitom z teze, že ačkoliv rozšíření možností obecní normotvorby je v souladu s ústavním právem na územní samosprávu, realizace tohoto práva nemůže ospravedlnit případný protiústavn í zásah do základních práv jednotlivce. Proto argumentuji, že rozšíření oblastí pro obecní normotvorbu by mělo být doprovázeno změnou tzv. testu čtyř kroků, jež by měla spočívat především v přezkumu napadených vyhlášek klasickým testem proporcionality tak, jak Ústavní soud činí v případě přezkumu zákonů, namísto dnes užívaného testu nerozumnosti.
Takovéto změna by na jedné straně umožnila ospravedlnitelnou extensi normotvorné pravomoci obcí, na druhé straně však zajistila ochranu základních práv jednotlivců.