Kapitola se zabývá zejména problematickámi pasáži vývoje institutu vydržení a porovnání přístupů v pojímání tohoto nabývacího způsobu v průběhu právní historie. Zaměřuje se jak na římskoprávní usucapio, tak i na vydržení v současném občanském zákoníku a srovnává jej i s nabýváním vlastnického práva od neoprávněného.
Zejména se text soustřeďuje na problémy vznikající v souvislosti s nereflektováním existence moderních evidencí a nezohledňováním právního systému jako celku při legislativní úpravě uvedeného institutu.