V České republice došlo v porevolučním období po roce 1989 k postupnému zformování záměru řešit systém školské prevence rizikového chování včetně prevence užívání návykových látek a jeho důsledků. Tato oblast byla z hlediska koordinace původní v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
V rámci projektu PhareTwinnig 2000 byla provedena detailní analýza stavu prevence (1999-2001) a zahájen proces postupné tvorby národního systému. Původně zvolený jádrový koncept prevence sociálněpatologického chování se ukázal být jako nevhodný a byl nahrazen konceptem prevence rizikového chování.
Postupným sbližováním školské a zdravotní perspektivy se podařilo vytvořit relativně homogenní původní systém překonávající jednotlivé rezortní rámce a nabízející mezioborový a mezisektorový prostor pro realizaci prevence na všech úrovních bez ohledu na rezortní příslušnost poskytovatele intervencí. Základní kostra systému je složena ze 4 hlavních komponent. (1) Teoretické jádro vychází z konceptu rizikového chování a pro kultivaci terminologie a harmonizaci přístupů vznikl kromě základní teoretické monografie též výkladový slovník základních pojmů. (2) Základní rámec definuje cíle prevence, hlavní cílové skupiny a využívá členění intervencí dle terminologie EMCDDA na všeobecnou, selektivní a indikovanou prevenci. (3) Obsahové jádro tvoří doporučené kurikulum prevence pro základní školy (věk 6-15 let) nazývané Minimální preventivní program (MPP).
Systém uzavírá komponenta (4) řešící kvalitu a efektivitu.