Abstrakt
Cílem zprávy je analyzovat metodologické možnosti a meze konstruování výzkumných nástrojů u výzkumů, jejichž participanty jsou žáci na 1. stupni ZŠ. Problematika je z hlediska metodologického a etického demonstrována na dvou typových kvalitativních výzkumech.
Za prvé na šetření obsahu pojmu, který je ve vědomí žáků spjat s jejich negativní sociální zkušeností. Za druhé na šetření žákovského prekonceptu časové posloupnosti děje příběhu v kontextu kognitivní didaktiky českého jazyka.
Výsledky potvrzují specifičnost danou kontextovostí školního prostředí, sémantikou, grafikou a formou výzkumného nástroje. Je-li nástroj ve formě dotazníku nebo učebního úkolu doprovázen obr ázky, nebo vyvolává-li představivost, dominuje u žákovských participantů výzkumu mimoslovní sémantická informace nad informací slovní.
U nástrojů typu aplikačního učebního úkolu je možnou imanentní chybou nástroje nedostatečné osvojení řešení situace při edukaci, závislost na vybavování z paměti a u úkolů pracujících s příběhem domýšlení vlastního, v tomto případě však chybného, řešení.