Dne 16. dubna 2015, tedy ani ne měsíc od účinnosti novely zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, zákona č. 39/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen ""Novela zákona EIA""), vynesl Soudní dvůr velmi zajímavý rozsudek týkající se výkladu Směrnice 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (kodifikované znění), dále jen ""Směrnice EIA"". Rozsudek byl přijat v řízení o předběžné otázce na základě článku 276 SFEU, kdy se na Soudní dvůr obrátilo Rakousko s žádostí o výklad článku 11 Směrnice EIA. Článek 11 se týká účasti veřejnosti a přebírá do směrnice závazky plynoucí z tzv.
Aarhuské úmluvy. Rozsudek je velmi zajímavý jak optikou unijního a mezinárodního práva tak optikou práva vnitrostátního, zejména již výše zmíněné novely zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.