Abstrakt
Článek vychází z tvrzení, že v různých oblastech - teoretických i praktických - se setkáváme s interpretační pluralitou. Jde o zvláštní případ metodologické plurality, v rámci které objekt poznání je zkoumán různými metodami.
Samotná volba metody poznání přitom ovlivňuje proces určování objektu poznání. Mocensko-organizační funkce interpretace, kterou vykonávají různé orgány různými způsoby, ale významně modifikuje ryze hermeneutickou funkci interpretace.
V případě práva se totiž nejedná o poznávání pro samotné poznání, nýbrž o řešení střetů zájmů. Praktický význam metod interpretace tedy spočívá ve vysvětlování interpretačních postupů ve vztahu ke konkrétnímu případu.
V současné době převládá názor, že interpretace práva je současně procesem dotváření práva. Kromě toho každý právní řád se opírá o určité vstupní interpretační zásady, jež mají společenskou, politickou a dílem i ekonomickou povahu, což se pojí s třetí funkcí interpretace - argumentační.
Výklad musí vycházet z přesvědčivých - správných a metodologicky korektních - argumentů. Zásadní otázka však zní, zda lze hovořit o jednotné metodologii právní interpretace použitelné při aplikaci práva, anebo je třeba akceptovat existenci různých výkladových metod, resp. metodologických přístupů.