Abstrakt
Reálná historie prvních pokusů o operační léčbu zlomenin je mnohem komplikovanější a zajímavější, než se doposud uvádí. Jako první případ, u kterého byla provedena vnitřní osteosyntéza, je často zmiňována zlomenina humeru ošetřená drátěnou cerkláží, a to v roce 1775.
Detailní rozbor originálních pramenů ukázal, že tato operace nikdy neproběhla. První a detailní popis vnitřní osteosyntézy publikoval v roce 1827 americký chirurg John Kearny Rodgers.
Jednalo se o rok trvající suprakondylický pakloub diafýzy humeru u 15letého hocha. V roce 1838 se zapsal do dějin osteosyntézy francouzský chirurg Achille-Cléophas Flaubert.
U 21leté ženy s pakloubem humeru provedl resekci pseudoartrózy a osteosuturu blíže nespecifikovaným materiálem. O několik týdnů později Flaubert úspěšně operoval 55letého kočího, který utrpěl otevřenou zlomeninu humeru.
Zřejmě první, komu se podařilo před zavedením antisepse úspěšně provést osteosyntézu čéšky, byl americký chirurg Thomas Maldrup Logan. V roce 1864 provedl osteosyntézu inveterované zlomeniny čéšky u 30letého muže.
Za duchovního otce nitrodřeňové osteosyntézy lze považovat významného berlínského chirurga Johanna Friedricha Dieffenbacha, který použil v roce 1846 k léčbě pakloubů femuru, tibie a humeru nitrodřeňové čepy ze slonoviny. První osteosyntézu zlomeniny krčku femuru perkutánně zavedeným vrtákem provedl roku 1858 německý chirurg Bernhard Rudolf Konrad von Langenbeck v Berlíně.