Abstrakt
Zasazení umělecké tvorby do reálného prostoru a času bylo jedním z nejdůležitějších zájmů a problémů v Itálii v 60. letech. Tomuto problému se věnovali p ředevším tři členové Arte Povera, Fabio Sargentini otevřel novou galerii L'Attico v Římě.
Undergroundová garáž - galerie hostila první festival tance a hudby, dále výstavy Maria Merze, Sol LeWitta, Roberta Smithsona. V lednu 1969 Sargentini nechal vystavit 12 živých koní Kounellise: prostorová práce se stala "hercem", který se pohyboval v reálném prostoru. "Teatrální" a "chudá" díla Kounellise, Merze, Pascaliho dostala smysl právě při přímém vnímání diváka, ukázala dynamický proces transformace hmoty.
Zatímco prostor galerie L'Attico byl přeměněn v komunikační a performativní prostředí. Dodnes italští umělci pokračují používat principy ""teatrálnosti"" díla, i když hnutí Arte Povera už dávno neexistuje.
Jannis Kounellis, Mario Merz a Pino Pascali. Italské hnutí Arte Povera (Chudé umění, 1967-1971) dalo přednost chudému umění i chudému divadlu (Teatro Povero) Jerzyho Grotowského, před ""kapitalistickým"" americkým trendem Pop artu.
Umělci pracovali často na dramatizaci objektů s chudými materiály, přírodními a živými prvky, dali přednost procesu tvorby před finálním objektem, nejdříve před objektem Minimal artu. Krátce před vznikem hnutí Arte Povera (říjen 1967) byla otevřena výstava "Oheň Voda Země Obraz " v galerii L'Attico Fabia Sargentiniho v Římě (červen 1967).
Zde Pascali vystavil instalaci 1 metr kubický zeminy, 2 metry kubické zeminy, 9 metrů kubických kaluže, představující umělou podlahu s vodou a krychle se zeminou. Zatímco Kounellis prezentoval práci Ohnivá sedmikráska, kytici plyvající skutečný oheň z plynové láhve.
Statický a kontemplativní prostor galerie byl transformován v dynamické prostředí. V roce 1968