Kontextuálně zaměřená monografie o českém historikovi Václavu Chaloupeckém, žáku Jaroslava Golla a Josefa Pekaře. Chaloupecký se po zrodu Československé republiky stal profesorem československých dějin Univerzity Komenského v Bratislavě.
Po Pekařově smrti pak přijal prestižní nástupnictví na Karlově univerzitě. Na pozadí životní dráhy dosud opomíjeného historika se pokusil zachytit jak vnitrooborové klima českého, respektive československého dějepisectví první poloviny 20. století, tak v širším kontextu i proměny vztahu Čechů a Slováků v daném období.
Stranou přitom nezůstává ani tematika Chaloupeckého historických prací, z nichž mnohé (povětšinou negativně) ovlivnily rodící se kulturní klima společného státu.