Status menšinových jazyků v německém právu - právo na topografická označení a na užívání jazyka ve veřejné sféře
Abstrakt
Článek se zabývá statusem menšinových jazyků ve Spolkové republice Německo se zaměřením na právo na topografická označení a na užívání jazyka ve veřejné sféře, tedy ve styku občana se soudy a orgány státní správy a samosprávy. Studie vychází ze závazků Spolkové republiky Německo převzatých v rámci Rady Evropy na základě Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin a Charty menšinových jazyků koncem 90. let a zkoumá jejich přínos v německém právu.
Studie představuje status dánštiny, frí štiny, romštiny a lužické srbštiny jako jazyků tzv. tradičních menšin. Na krátké představení jednotlivých menšin a jejich jazyků navazuje shrnutí jejich ústavní a podústavní právní úpravy, a to v případě dánské menšiny a dánštiny ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko, Frísů a severní a saterské fríštiny ve spolkových zemích Šlesvicko-Holštýnsko a Dolní Sasko a u Lužických Srbů a horní a dolní lužické srbštiny v Branibrosku a Sasku a v případě Romů a Sintů a romštiny ve vybraných spolkových zemích Spolkové republiky Německo.