AOM způsobují při úpravě vody na vodu pitnou značné problémy. Zhoršují organoleptické vlastnosti vody, snižují účinnost koagulace, způsobují zanášení membránových filtrů a jsou významnými prekurzory vedlejších produktů desinfekce vody (disinfection by-product DBPs), především trihalogenmethanů a halogenderivátů kyseliny octové.
Vedle těchto zjevných negativních účinků byl také prokázán významný inhibiční vliv nízkomolekulární složky AOM na adsorpci antropogenních mikropolutantů (pesticidů). Z hlediska úpravy vody se jako značně problematické ukazují především nízkomolekulární peptidy s molekulovou motností < 10 kDa, které jsou velmi obtížně koagulovatelné, a potenciálně se tak stávají zdrojem pro tvorbu vedlejších desinfekčních produktů při hygienickém zabezpečení vody.
Bylo rovněž prokázáno, že tato zbytková frakce AOM peptidů obsahuje vysoké koncentrace (až 1,2 g μg-1 rozpuštěného organického uhlíku) cyanotoxinů na bázi cyklických NRP (neribozomálních peptidů). Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že je třeba hledat další metody pro účinné odstranění AOM peptidů při úpravě vody.
Jednou z takových potenciálně vhodných metod je adsorpce na granulovaném nebo práškovém aktivním uhlí (AU).