Abstrakt
Práce se zabývá problematikou aplikace zásady zákazu donucování k sebeobviňování v trestním procesu a to nejen v České republice, ale i v dalších evropských státech a USA. Jednotlivé poznatky jsou získávány zejména analýzou judikátů Evropsk ého soudu pro lidská práva, nálezů Ústavního soudu ČR a v neposlední řadě jsou v práci prezentovány názory významných procesualistů.
Aplikace zmíněné zásady je zkoumána z různých úhlů při využívání procesních úkonů, kdy z argumentace uvedených soudních rozhodnutí byla dovozena hranice mezi přípustným a nepřípustným donucením od orgánů činných v trestním řízení. Tato hranice je charakterizována aktivitou obviněného k sebeobviňování, ke které obviněný nesmí být pod hrozbou sankce donucován.