Kapitola se zabývá osobností Vlastimila Ševčíka jakožto bývalého soudce Ústavního soudu ČR a zastánce specifické politické teorie zároveň. Přestože byl Ševčík mužem silně moralisticky orientované politické teorie, jeho působení v roli soudce se vyznačovala zdrženlivosti ve vztahu k moci zákonodárné a respektem k dělbě moci jako takové.