Článek se věnuje otázce mezietnických vztahů v období kulminace plantážního systému v Nizozemské Východní Indii v první třetině 20. století. Jávská "bílá enkláva" a Východní Sumatra byly místem střetu evropské a asijské kultury a hodnot, proměňujících se v průběhu pobytu na kaučukových plantážích.
Spisovatelka Madelon Lulofsová popsala na základě osobní zkušenosti život v nizozemských koloniích ve svých prvních dvou románech: "Guma klesá" a "Kuli". Při popisu plantážní reality využívá ve značné míře barevné příměry (především pak binární opozici hnědá vs. bílá).
Cílem kvantitativní analýzy užitých barev je pak prokázat stereotypizaci jednotlivých segmentů obyvatel plantáží a vysledovat kulturní proměny účastníků kolonizačního procesu. Román "Guma klesá" se věnuje pohledu nizozemských plantážníků a "Kuli" naopak životu sběračů gumové šťávy.
Pojícím prvkem mezi oběma pohledy pak zůstává právě využití barev, které odlišuje, ale i spojuje kolonizátory a kolonizované.