Abstrakt
Diagnostika a léčba onemocnění horní části zažívacího traktu zahrnuje problematiku jícnu, žaludku a dvanácterníku. Odborná terminologie vychází z embryologického vývoje zažívací trubice.
Společný přístup k onemocněním foregutu vyplývá z obdobných diagnostických postupů, provázanosti zejména chirurgické léčby a potenciální možnosti společného screeningu. Očekává se od něj zlepšení diagnostiky a léčby.
Tento koncept se uplatňuje již řadu let v USA a dalších západoevropských zemích, především mezi chirurgy, jako tzv. foregut surgery (zejména u malignit) a zahrnuje s tím související problematiku dalších specializací, v první řadě gastroenterologie. Počet nově diagnostikovaných nádorů foregutu (jícnu a žaludku) v ČR (data za období 2006-2010) představuje ročně v průměru 2204 nemocných, což je druhý největší počet solidních zhoubných tumorů GIT po kolorektálních nádorech (ročně 8127).
Pokud jde o primární diagnostiku všech solidních nádorů, které jsou léčeny chirurgy ve spolupráci s dalšími odbornostmi, pak jsou nádory foregutu na čtvrtém místě po nádorech kolorektálních, nádorech prsu (ročně 6317) a nádorech plic (ročně 6482). Jde-li však o počet operovaných, jsou na třetím místě.
Nádorů plic se operuje ročně 926 a jícnu a žaludku 1024. Diagnóza je stanovována většinou v pozdním klinickém stadiu, čemuž odpovídá nízké pětileté přežívání - v průměru 18 % u jícnu a 30 % u žaludku.
Je třeba hledat cesty k časnější endoskopické diagnostice a u chirurgické léčby jsou rezervy v uplatňování principu high volume hospitals.