Abstrakt
Tremor se vyskytuje buď jako izolovaný, jediný příznak daného onemocnění či jako součást rozsáhlého klinického obrazu. Bývá projevem primární poruchy centrálního nervstva, sekundárním postižením v rámci interního onemocnění i manifestací vedlejších účinků farmakoterapie.
Třes je způsoben deliberací fyziologických oscilátorů (generátorů) či vznikem nových, patologických oscilátorů. Klinický obraz.
Diagnostika Třes pozorujeme u pacienta, kterého necháme sedět v klidu se zavřenýma očima, ruce má opřeny o stehna, nohy na zemi. Poté testujeme změny třesu při mentální zátěži (tzv. sedmičkový test či jiné zkoušky).
Následné pozorujeme končetiny ve statické poloze, tj. předpažené končetiny a poté s lokty abdukovanými vzhůru, ukazováky těsně proti sobě před hrudníkem. Na z ávěr testujeme přítomnost třesu při pohybech končetin, a to zkouškou prst-nos, pata koleno.
Doporučuje se provádět zkoušky z reálného života, např. pití z plného hrnku, přelévání vody, přenášení tekutiny polévkovou lžící nebo psaní či kreslení obrazců (kresba spirály). Léčba Dle etiologie třesu je cilem odstraněni přičiny třesu (leky, intoxikace), lečba primarni přičiny (hypertyreoza, hypoglykemie), lečba v ramci komplexniho neurologickeho onemocněni (např.
Parkinsonova nemoc, nebo symptomaticka terapie (ET). Je nutne vyloučeni polekove, toxicke, endokrinni či metabolicke přičiny.
Vysazeni leků, ktere způsobuji třes, či převedeni na jinou terapii je vhodne vždy konzultovat s lekařem, ktery lek nasadil. U lečby esencialniho tremoru je zasadni symptomaticka farmakoterapie, pouze u rezistentnich a velmi invalidizujicich třesů je ke zvaženi možnost hluboke mozkove stimulace (DBS) ventralniho intermedialniho jadra thalamu.
Mozečkovy třes býva zdrojem zavažné invalidizace a jeho léčba je velmi malo uspěšná. Benzodiazepiny (ale i DBS) sice mohou zmirnit třes, ale často zhorši ataxii.
Rubralni třes je obvykle farmakologicky zcela rezistentni. Lze použit DBS.