Cílem této práce je ukázat na datech Pražského závislostního korpusu, že domnělý volný slovosled v češtině ve skutečnosti volný není, a že je řízen jistými pravidly, odlišnými od pravidel gramatiky, které určují slovosled v jiných evropských jazycích, jako např. v angličtině, němčině nebo francouzštině. Na nově anotovaných datech je rovněž testována implementace algoritmu pro rozdělení věty na základ a ohnisko na základě kontextové zapojenosti uzlů na tektogramatické rovině.