Autor v tomto příspěvku navazuje na řadu svých předchozích prací, v nichž ovšem věnoval pozornost primárně intelektualizujícímu ateismu, a nebral tolik na zřetel ostatní jeho formy. V první části se mapuje daná problematika a vyslovují se základní předpoklady rozvíjené reflexe.
Následující oddíl pojednává o převážně emotivně motivovaných postojích, jako je například vulgární ateismus, praktický ateismus, antieklesialismus, antináboženský postoj. Jedinou odpovědí na tyto výzvy je vcelku pochopitelně hlubší obrácení k poselství evangelia.
Autor podtrhuje, že klerikalismus jakožto nadřazování osobních zájmů a ambicí evangeliu a společnému dobru je něčím, co věřící v Krista nemůže neodmítat. Konečně ve třetí části se prokazuje určité prolínání mezi zralou vírou a teologickou reflexí na jedné straně a teoretizujícím ateismem na straně druhé, který je v posledním důsledku myslitelný podle všeho výlučně na základě biblického obrazu Boha, jenž je vůči světu transcendentní - svobodný.
Teolog a zastánce teoretizujícího ateismu určitě nejsou nepřátelé, nýbrž spíše partneři dialogu a souputníci na cestě k Nevýslovnému.