Abstrakt
Jednou z nejviditelnějších změn ve společnosti po Únoru 1948 byla likvidace tradičních spolků. Spolková činnost, jejíž tradice sahala do 60. let 19. století a výrazně se podílela na utváření českého národa, přežila i období protektorátu, komunistický režim však viděl v občanské společnosti velkou hrozbu.
Spolky, které ""nevyvíjely činnost ve shodě se zájmy pracujícího lidu,"" zanikaly již od roku 1948, definitivní tečku pak pro většinu z nich znamenalo vydání nového zákona o dobrovolných organizacích a shromážděních v roce 1951. Příspěvek přibližuje likvidaci tradiční spolkové činnosti na konkrétním příkladu města se slavnou kulturní i sportovní minulostí - východočeského Jičína.
Zaměřuje se také na vybrané nerovné souboje vlastivědných pracovníků s komunistickými orgány o udržení spolků