Příspěvek popisuje situaci německé evangelické a starokatolické církve po skončení druhé světové války. Obě církve vykazovaly velkou většinu německojazyčných věřících (kolem 95 %) a jejich struktura byla těžce zasažena dekrety prezidenta republiky.
Jeji rozdílný osud - německá evangelická církev byla zrušena, zatímco starokatolická církev mohla po fiktivní reorganizaci na českou církevní organizaci nadále fungovat i se svým starým majetkem - ukazuje nesystematičnost aplikace represivních právních norem, při níž hrály roli i neprávní, např. osobní nebo politické vlivy.